4 Specializace a interdisciplinární a mezinárodní spolupráce

Fyziologie a patologie jícnu byla a je předmětem pozornosti a zkoumání nejrůznějších odborností. S postupující specializací v medicíně se tento trend nevyhnul ani ezofagu. Orgánová specializace vedla k formování termínů ezofagologie a později i ezofagochirurgie.

Klinickou problematikou se z pohledu interního zabývají gastroenterologové a spíše v minulosti to byli i někteří otorinolaryngologové [1]. Za zakladatele české interní ezofagologie je možno považovat doc. MUDr. Jaroslava Šetku, CSc. V předmluvě ke své monografii Onemocnění jícnu v internistické a gastroenterologické praxi, která vyšla v roce 1970 [2], píše: „V roce 1954 jsem díky svému učiteli prof. Zdeňku Mařatkovi, DrSc., našel zálibu v klinické problematice onemocnění jícnu. Jemu vděčím za vše, co mi do té doby dával…“ Sám prof. Mařatka se intenzivně zajímal zejména o patofyziologii jícnu, ale jeho záběr v gastroenterologii byl mimořádně široký a později se věnoval spíše jiným odvětvím tohoto oboru. Oba tyto gastroenterology připomínám nejen pro jejich zásluhy o ezofagologii, ale i pro velmi úzkou spolupráci, kterou měli na tomto poli s olomouckými chirurgy a osobně i se mnou.

Velmi mnohému jsem se od nich naučil odborně i lidsky (obr. 1 a 2a,b). Spolupráce s gastroenterology je pro každého, kdo se zabývá chirurgií jícnu a vůbec celou viscerální chirurgií, zcela zásadní. Pěstovali jsme tyto vztahy jak v rovině každodenní péče o nemocné, tak i ve vědecké spolupráci a spolkové činnosti, což vyplývá z pravidelné účasti chirurgů i ve vedení gastroenterologické společnosti, která je tradicí a trvá i do současnosti.

Chirurgie jícnu vyžaduje speciální znalosti a praktický výcvik jak v abdominální chirurgii zažívacího traktu, tak v hrudní chirurgii. Tradičně jsou proto tyto operace prováděny na větších pracovištích, kde je možnost tohoto kombinovaného výcviku.

Jícnová chirurgie je u nás i ve většině ostatních zemí zařazena do specializace hrudní chirurgie. Od devadesátých let minulého století, kdy došlo k rozvoji miniinvazivní a laparoskopické chirurgie, se zvýšil počet operací prováděných pro refl uxní nemoc jícnu a hiátové hernie tímto přístupem. Řada zručných laparoskopických chirurgů nyní provádí s úspěchem laparoskopické fundoplikace a případně i jiné výkony v oblasti jícnového hiátu, aniž by řešila komplexně celou problematiku ezofagochirurgie. Optimální pojetí této subspecializace je chirurgická léčba všech onemocnění jícnu na specializovaném pracovišti.

Vyvíjející se orgánová specializace zaměřená na problematiku jícnu vedla, podobně jako tomu bylo i v jiných oblastech, k založení specializovaných odborných společností a časopisů. V roce 1979 byla prof. Komei Nakajamou založena mezinárodní společnost pro onemocnění jícnu The International Society for Diseasis of the Esophagus – ISDE (http://www.isde.net), vydávající časopis Diseases of the Esophagus, který je oficiálním časopisem této společnosti a od roku 2007 i další odborné společnosti zaměřené na tuto problematiku European Society of  Esophagology-ESE (Group d’Etude Europen des Maladies de l’Oesophage-GEMO). Mimo to existuje celá řada národních společností a pracovních skupin zaměřených na tuto problematiku.

Reprezentanti olomoucké jícnové chirurgie stáli v čele mezinárodní spolupráce na tomto poli. Mezinárodní kontakty byly zahájeny krátce po příchodu prof. Rapanta do Olomouce návštěvou tzv. mise Unitářů, která měla v naší republice napomoci překonání medicínské izolace po druhé světové válce. Na olomouckou kliniku přijeli tři význační američtí lékaři, anesteziolog prof. Rovenstin a hrudní chirurg prof. Brunschwig, a pomohli zasvětit prof. Rapanta do výkonů na jícnu a na plicích (obr. 3). Další desetiletí vzhledem k politické situaci v naší zemi mezinárodní spolupráci příliš nepřála. Přesto se podařilo udržet odborné kontakty s východními i západními zeměmi, i když někdy jen na korespondenční úrovni, např. s prof. R. Nissenem (obr. 4).

Velká zásluha za to patří profesoru Šerému. Vzhledem ke své mezinárodní proslulosti mohl přednášet i na řadě světových kongresů ve všech částech světa a šířil tak věhlas olomoucké a české chirurgie. Přes existující omezení rozvinul rozsáhlou mezinárodní spolupráci, a to nejen se socialistickými zeměmi. Na Petřivalského dni, který řadu let organizoval, přednášela řada předních světových chirurgů a jícnových chirurgů a mezi ty, s nimiž jsme pak udržovali dlouhodobé odborné a přátelské kontakty, patřili prof. R. Belsey a prof. M. Rossetti (obr. 5a,b, 6) a prof. D. Skinner (viz kapitola 15 Jícnové varixy a portální hypertenze, obr. 2).

Obr. 2a Prof. MUDr Zdeněk Mařatka, DrSc. s výborem České gastroenterologické společnosti, jehož předsedou byl v letech 1990–1994, snímek z roku 1994, sedící zleva MUDr. Olga Shonová, České Budějovice, prof. MUDr. Zdeněk Mařatka, DrSc., Praha, prof. MUDr. Bohumil Fixa, DrSc., Hradec Králové, doc. MUDr. Jan Kotrlík, CSc., Praha, doc. MUDr. Ladislav Bitter, Ústí nad Labem, stojící zleva: prof. MUDr. Petr Dítě, DrSc., Brno, prof. MUDr. František Antoš, CSc., chirurg z Prahy, prof. MUDr. Miloslav Duda, DrSc., chirurg z Olomouce, doc. MUDr. Julius Špičák, CSc., Praha, doc. MUDr. Václav Jirásek, CSc., Praha, doc. MUDr. Ivo Šimek, CSc., Olomouc a doc. MUDr. Milan Kment, CSc., Praha Esophagus – ISDE ( www.isde.net), vydávající časopis Diseases of the Esophagus, který je oficiálním časopisem této společnosti a od roku 2007 i další odborné společnosti zaměřené na tuto problematiku European Society of Esophagology-ESE (Group d’Etude Europen des Maladies de l’Oesophage –GEMO). Mimo to existuje celá řada národních společností a pracovních skupin zaměřených na tuto problematiku.	Obr. 2b Prof. MUDr. Zdeněk Mařatka, DrSc., při návštěvě na II. chirurgické klinice v Olomouci v roce 2002 (v čele stolu vlevo s prof. Dudou a prim. Grygou)
Obr. 3 Pr vní ezofagektomie v Olomouci 2. 8. 1946: zleva Dr. Šerý, prof. Brunschwig (USA), prof. Rapant, anestezie prof. Rovenstin (USA)	Obr. 4 Prof. R. Nissen, fotografie věnovaná prof. Šerému v sedmdesátých letech minulého století
Obr. 5a Prof. R. Belsey (vpravo) přednášel na Petřivalského dni v roce 1973 a zúčastnil se pak lovu na bažanty v Litovli (na snímku spolu s rektorem UP prof. MUDr. F. Gazárkem)	Obr. 5b Setkání během studijního pobytu v roce 1985 v Chicagu, zleva: prof. R. Belsey, prof. D. Skinner, doc. M. Duda a nositel Nobelovy ceny z roku 1966 za objev hormonální dependence karcinomu prostaty urolog Ch. B. Huggin
Obr. 6 Prof. M. Rosseti při přednášce na Petřivalského dni v Olomouci v roce 1971	Obr. 7 Prof. H. Neff (zcela vpravo) při návštěvě Petřivalskeho dne v Olomouci v roce 1981

Rozsáhlá byla i spolupráce s chirurgy v tehdejší NDR (Německé demokratické republice), kde neplatila tak přísná omezení pro mezinárodní kontakty. Vzpomíná na to v monografii o historii olomoucké a moravské chirurgie i prof. H. Neff z Halle [3] (obr. 7): „Místem našich častých vzájemných setkání byly vědecké konference. V Halle jsme pořádali v letech 1973, 1978 a 1987 vědecká pracovní symposia sekce hrudní chirurgie Chirurgické společnosti NDR s mezinárodní účastí. Konference se konaly v posluchárně naší kliniky, ve které již přednášel a operoval Richard von Volkmann, jehož památník v nemocnici připomíná jeho odkaz. Na konferenci v roce 1973 měl prof. Šerý hlavní referát o karcinomu ezofagu.

Na pracovní konferenci v roce 1978 jsem koordinoval hlavní téma o funkčních poruchách jícnu. Této konference se na mé pozvání zúčastnila řada expertů z východní a západní Evropy.

Byli mezi nimi Ronald Belsey z Bristolu (Velká Británie), Zdeněk Šerý z Olomouce (Československo), Josef Imre ze Segedu (Maďarsko), Rüdiger Siewert z Göttingenu, pozdější přednosta univerzitní kliniky Rechts der Isar v Mnichově a další.

Bylo to období standardizace diagnostiky a léčby funkčních poruch ezofagu, především refluxní nemoci jícnu. Prof. Šerý zde prezentoval sestavu 359 operovaných pro refluxní nemoc jícnu, což byl v té době velký počet pacientů. Celková úmrtnost v této sestavě byla jen 5 %, nejmladší operovaný měl 8 dní a nejstarší 80 let. Spoluautorem byl Miloslav Duda, pozdější přednosta II. chirurgické kliniky v Olomouci. Profesor Šerý o této konferenci obšírně referoval v českém odborném tisku a vysoce hodnotil účastpředních evropských chirurgů na tomto setkání (Čas Lek Čes. 1978;117(40):1265). Tato konference byla příležitostí pro setkání předních hrudních chirurgů, dlouholetých přátel prof. Šerého, doc. Bardoše z Košic, mého učitele prof. Schobera z Halle, prof. Kulku z Budapešti a prof. Belseyho z Bristolu. Na konferencích v NDR a Československu jsem se také seznámil s Miloslavem Dudou, zástupcem přednosty, a s Michaelem Dlouhým, vedoucím manometrické laboratoře. V Halle jsme také v sedmdesátých letech vybudovali vlastní iniciativou a z vlastních prostředků manometrickou laboratoř pro funkční diagnostiku onemocnění jícnu, a tak se mezi námi vyvinula na tomto poli dlouholetá intenzivní výměna zkušeností. Z toho vyplynula skutečnost, že jsem měl tu čest zpracovat mezinárodní oponentský posudek na dizertační práci Miloslava Dudy na téma funkční poruchy jícnu. Tato práce vyšla později i jako německá monografie a v Halle nám poskytla mnoho užitečných informací.“

V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století vzešla z Olomouce řada prací, včetně dvou monografií z oblasti jícnové chirurgie, a tak jsme důstojně navázali na tradici založenou prof. Rapantem. Měl jsem tu čest a velkou životní šanci zpracovat na počátku osmdesátých let minulého století dosavadní výsledky v jícnové chirurgii. Hodnotil jsem soubor více než 1000 operovaných od roku 1945 do roku 1982, z čehož bylo 798 operovaných pro funkční onemocnění jícnu. V té době se jednalo i v mezinárodním měřítku o jednu z největších sestav operovaných v Evropě. Výsledky byly publikovány v řadě prací, které jsou uvedeny v příslušných kapitolách, a ve dvou monografiích, z nichž jedna vydaná v německém jazyce [4] pod názvem Chirurgische Behandlung der Funktionssterungen der Speiseröhre si získala i mezinárodní ohlas. Prof. Mario Rosseti (Liestal/Univ. Basel) v recenzi uveřejněné v časopise Actuelle Chirurgie mimo jiné uvedl: „Chirurgická klinika v Olomouci přispěla zpracováním a vyhodnocením svých zkušeností k současnému standardu platnému pro tuto obtížnou kapitolu digestivní chirurgie, která je v současnosti platná v západní evropě i anglosaském světě. Monografie byla vydaná pod patronátem univerzity a zaslouží si celosvětový ohlas.“ Podobné kladné hodnocení monografie publikovali i prof. H. Neff z Halle a prof. K. H. Herzog z Drážďan.

Od počátku devadesátých let minulého století, po změně politických poměrů, bylo navazování mezinárodních kontaktů samozřejmě daleko snazší a uskutečňovalo se především účastí na mezinárodních kongresech a krátkodobými studijními návštěvami zahraničních pracovišť. V Olomouci se od počátku devadesátých let minulého století začala provozovat i laparoskopická chirurgie a výkony tímto přístupem v oblasti jícnového hiátu se staly metodou první volby. Byla navázána i úzká spolupráce s Evropskou společností endoskopické chirurgie. Řada z jejích představitelů věnovala velkou pozornost miniinvazivním výkonům v oblasti jícnu a kardie. Obr. 8 zachycuje setkání našich chirurgů s prof. A. Cuschierim, kterému je připisována první laparoskopická kardiomyotomie u achalázie jícnu v roce 1990, a obr. 9 dokumentuje návštěvu tehdejšího prezidenta Evropské endoskopické společnosti prof. Waynada z Grazu na II. chirurgické klinice v Olomouci v roce 2002.

Obr. 8 Setkání s prof. A. Cuschie rim na Evropském kongresu endoskopických chirurgů (E.A.E.S) v roce 2005 v Benátkách. Zleva: prim. R. Johanes, Žilina, doc. S. Czudek, Nový Jičín, MUDr. M. Škrovina, Nový Jičín, prof. A. Cuschieri, MUDr. L. Adamčík, Nový Jičín, prof. Duda a prim. A. Gryga, Olomouc

Obr. 9 Návštěva prezidenta Evropské endoskopické společnosti prof. Wayanda v roce 2002 na II. chirurgické klinice v Olomouci (v čele stolu vlevo s prof. Dudou)

Literatura

1. Škeřík P, Tichý S. Esofagoskopická diagnostika léčba nemocí jícnu. Praha: Avicenum zdravotnické nakladatelství; 1970.
2. Šetka J. Onemocnění jícnu v internistické a gastroenterologické praxi. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství; 1970.
3. Duda M, a kolektiv. Historie chirurgie, vybrané statě olomoucké a moravské chirurgie. 1. vydání a 2. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci; 2008 a 2009.
4. Duda M. Chirurgische Behandlung der Funktionssterungen der Speiseröhre. 1st ed. Olomouc: Univerzita Palackého; 1984